V bufetu

Karel Plíhal

1:JF#en nechte trpaslíka C#/FOndřeje,
jD#men ať si dá, co hrdlo rBmáčí,
D#mať se, chHudák malej, tF#aky jBm7ednou pD#7oměje,
G#7echno platím, a tak: C#o co vlastně kráčí.
2:Jídlo je nejlepší lék na lásku,
v tomhletom mám už trochu školu,
když jsem ho našel, jeho život visel na vlásku,
vrhnul se v zoufalosti ze psacího stolu.
R:SHrdce má rC#ozervané nF#a hadrD#my
prG#mo jednu tBrpaslici zD#me sádry,
bD7yla tak krásná, až se vF#ěřit nechtělD#7o,
jG#7ako by ji uplácal sám MC#ichelangelo,
nHosil jí rC#ybízové kF#orálkD#my,
kG#moukala nBepřítomně dD#mo dálky,
tD7ak velkou láskou ji, chF#udák, zahrnD#7ul,
žG#7e by se i kámen nC#ad ním ustrnul,
ale sádra nF#e.
3:Tak, prosím, nechte toho Ondřeje,
jen ať si dá, co hrdlo ráčí,
když už mu osud v lásce zrovna dvakrát nepřeje,
všechno platím, a tak: o co vlastně kráčí.
4:Ať jsme velký nebo maličký,
na jedný lodi všichni plujem,
koukejte, jak mu jedou laskonky a chlebíčky,
než končit s životem, je lepší dostat průjem.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:17:35.777+00:00
Výsledky hledání: